Území Ašska zabírá nejzápadnější výběžek našeho státu a jeho hraniční poloha předurčovala i jeho svébytný historický vývoj. K výraznějšímu osídlení ašského újezdu, který byl kolonizačním územím historického Chebska, došlo patrně až ve 2 pol. 12 stol. Dochovaná kruhová věž v Podhradí u Aše je dodnes svědkem původního mocenského a správního centra tohoto území, které do 14. stol. ovládl rod pánů z Neubergu. Ti postupně přenesli těžiště svého majetku z Vogtlandu na větší část sz. Chebska a stáli se jedním z nejvýznamnější rodů v této oblasti. Jejich lenní svazky s fojty z Plavna a Weidy pak položily základy pro dlouhotrvající vztahy Ašska k sousednímu Sasku. V listině Jindřicha z Plavna z r. 1270 nacházíme také první písemnou zmínku o Aši. Kolem zde zmiňovaného kostelíka, ležícího na rozdíl od nepřístupného údolí v Podhradí výhodně na křižovatce starých obchodních cest, byla založena obec, připomínaná poprvé v pramenech jako tržní osada Aš v r. 1281, kdy byla králem Rudolfem zastavena plavenským fojtům. V r.1322 se Chebsko spolu s jižní časti Ašska stává zástavou zemi koruny česká a devět let poté uděluje český král Jan Lucemburský zbývající část Ašska jako léno Albrechtu Neubergovi. Touto z r. 1331 poskytující majtelům Ašska značné svobody, bývá také dotován počátek svébytného postavení ašského území na pomezí českého království a říše. Mocenský růst města Chebu vedl zároveň ke snaze upevnit celistvost historického Chebska. Řada privilegií Karla IV ve prospěch Chebu a především ujištění z r. 1355 o neodlučitelnosti Ašska podpořily vedoucí potavení Chebu v boji o nadvládu v celé oblasti. Ašská šlechta v této drobné válce podléhá, postupně ztrácí a rozprodává svůj majetek a odchází z Chebska.
Kolem 14 stol. získává sňatkem, později koupí a výměnami rod Zedwitzů z Elsteru střední a severní Ašsko, které zůstává po dalších 500 let v jeho držení. Zedwitzové dokázali být nejen zdatnými hospodáři, ale úspěšnými politiky. Respektování jako svobodní říšští páni udrželi územní samostatnost Ašska a svou osobní moc a nezávislost dokázali bránit hluboko do 18 století.
Zedwitzové se stali od počátku protektory evangelického vyznání a v době protireformace a náboženského pronásledování dokázali účinou obrannou diplomacií zachránit Ašsko od rekatolizace na rozdíl od jižní části území kolem Hazlova, které patřilo k Chebu. Svobodné ašské panství se stalo útočištěm protestantů. Ti sebou přinášejí řemeslnou zdatnost a přispívají k tomu, že se Ašsko stává od 2. pol. 17 stol. prosperujícím územím s těžbou cínu, s hamry, mlýny, pilami a pivovary. Proslulé ašské papírny v této době zásobují německé a holandské trhy a z čtených obnovených i nové založených cechů začínají nabývat na významu tkalci, barvíři a punčocháři - řemeslníci, kteří předznamenávají charakter Aše v průmyslovém 19 stol. V 60. letech 19 stol. se mění řemeslný ráz textilní výroby ve výrobu průmyslovou a Ašsko se zařazuje mezi největší textilní oblasti v Čechách. Napojení na železníci r.1865 otvírá Aši cestu do světa. Výstavba textilních továren, ve kterých pracovalo již kolem 13 000 textilních dělníku a nová městská zástavba proměňují dříve neúhlednou vesnici ve město v r. 1872.
